Tau je písmeno řecké abecedy. Vyskytuje se i v hebrejštině, kde je posledním písmenem abecedy a říká se mu tav. Písmeno tau/tav odpovídá našemu T. Svatý František měl znak Tau v oblibě, protože nám připomíná nástroj Kristova umučení – kříž a Jeho vykupitelskou smrt.

Tau je navíc spojen s některými biblickými výroky. V žido-křesťanském prostředí měly zvláštní význam verše Zj 21,6a Zj 22,13, kdy se Kristus označuje za Alfu a Omegu, prvního i posledního. Ve Starém zákoně najdeme obdobný výrok (např. Iz 44,6). Jak už víme, posledním písmenem v hebrejštině je tav, v řečtině jde o omegu.

Tau se objevuje v knize Ezechiel jako označení osob, které Bůh mimořádně ochraňuje (Ez 9,4). O zvláštní ochraně lidí nesoucích na čele znamení hovoří i Zj 7,3. Sv. František z Assisi znal význam znaku Tau, byl to pro něj symbol obrácení a pokání. Proto světec znak Tau hojně používal.